Já se za to nestydím...sice mám taky pocit, že to vědí "všichni", ale myslím si, že to není moje selhání jako takový, a moc si s tím hlavu nelámu.
Spíš si řeším, co sama se sebou. Po čtyřech dětech prostě postavou nemůžu konkurovat o dost mladším bezdětným ženám, a přišlo mi to jako veliká křivda po těch všech společných zážitcích, starání se o všechny a po dlouhém společnému životě, že jako najednou je vzhled důležitější než to ostatní.
Ale přes to jsem se už přenesla, já vím, že hodnotu mám, když ne pro jednoho, klidně pro druhého, ale jen nevím, co sama se sebou. Rozumem vím, ale vidím se jinak.


A tobě přeju hodně štěstí, víš, já si myslím, že proč by se měla za tohle stydět žena, když vlastně selhal muž? Z okolních reakcí to i vidím, ten nesouhlas s tím, co "prováděl", ať to omlouval pro sebe i pro druhé čím chtěl.
Nejsem proti rozvodu, rozchodu, tak se prostě člověk zamiluje jinde, to se nedá nic dělat, ale proti lži a podvádění. Ale v tom mám svědomí čistý a ty určitě taky. Ten cejch, myslím, že nemáme my.