Niki,
jednak tohle (že srovnanost sama se sebou určitě neznamená nějakou nadřazenost, chápu, že nadřazenost a nadřazování se jsou protivné, ale že to znamená nebát se projevit to, co cítím, a ustavičně se neohlížet na reakce okolí), a jednak to, že ten člověk, který je v pohodě, má třeba za sebou takové životní peripetie, že je momentálně šťastný, že žije normálně a že se nic tragického neděje, a ani ho nenapadne fňukat nad tím, nad čím fňuká značná část populace.
A pak ho nějaký s prominutím trouba třeba obviní, že bere drogy a že to není normální, být takhle nad věcí.