Přidat odpověď
Je mi těch holek líto. Matka, prarodiče o ně nestojí, tatínek asi nemá moc čas, teď se jim narodí do rodiny nový vetřelec, no je toho na ně hodně. A k tomu puberta.
Navíc mi celkově z tvého popisu přijde, že s tebou to taky nemají moc jednoduché. I když se podle tvého popisu moc snažíš, tak mi tam chybí takové to víc pozitivní. Vlastně je to celé o tom jak /a to hlavně ta starší/ jsou hrozné, neposlouchají, hádají se, je jim vše jedno atd. Nikde nevidím nic moc toho pozitivního. Chápu, že je to asi dost těžké, ale chce to vážně upustit, nepřikazovat pořád. Zapojit víc tatínka, netlačit na pilu. Ono ani to lítání k psychologům tomu moc nepřidá. Osobně bych si připadala jako totální debil.
A hádají se všechny děti. I ty moje "normální" se dokáží hádat a řezet mezi sebou docela dost a to mají jen 1,5 a 5 let. Co zkusit si zajít vždy o víkendu jen s jednou z holčiček třeba na hodinku, dvě do kavárny, podívat se na hadříky. Jen prostě sami dvě? A další víkend třeba s druhou, třetí. Prostě aby měli pocit, že tu pro ně jen pro ně někdo je, třeba i jen tu hodinku, dvě v měsíci. Kdy mají někoho jen pro sebe.
Předchozí