Já nevím, co mohl dělat, asi něco, co spousta matek samoživitelek. Neznám žádnou, která by situaci řešila internátem, mimo ty, co se na děti vykašlaly úplně.

Mýho manžela maminka strávila dětství v dětském domově, byli tři sourozenci, maminka jí umřela, když jí bylo asi deset, pro tátu bylo těžký se o děti postarat, tak je dal do domova. Chytří státní úředníci děti ještě rozestrkali do různých třech domovů.
Internát byl určitě lepším řešením, ale obecně se tato řešení tatínkům snáz omlouvají.

Ono je ale teď celkem scestné uvažovat, co by bylo kdyby. Jde o to pochopit, že co bylo pro tátu nejlepší tehdy nejlepší řešení, holky vnímaly jinak.
Co pro holky dělá táta teď? Jak s nimi komunikuje, vychází? Jezdí s nimi na výlety? Dělá s nimi úkoly? Chodí s nimi k doktorům? On je ta jediná rodina, kterou mají, když i prarodiče na ně kašlou. V něm by měly mít tu největší oporu. Ty jim samozřejmě můžeš taky pomoct, ale stavěla bych se vůči nim na tvém místě víc do role kamarádky a pozorovatelky než do role mámy.