To co prožíváš, je střet těhu hormonů a pochroumané puberťačky.

Teď se hlavně soustřeď na to, ať všichni přežijete bez větších průserů do narození miminka.

Ono to, co říká a dělá, neznamená,že tě nemá ráda a naváží si tě. Paradoxně právě naopak. Kdyby k tobě nic necítila, nesnažila by se tě vyprovokovat k nějaké reakci.

Jenom se na ní navalilo docela dost problémů, které by spolehlivě dostaly k psychoušovi i dospěláka. Vem si, že ještě před rokem jsi pro ní neexistovala. Velkou část dosavadního života trávila v internátu, což je dost jiné prostředí než normální rodina. Přešla ze specky na normální školu, to je pro dítě pěkná darda. Do nové školy moc nezapadla. Je dost pravděpodobné, že jí okolí tu specku dává sežrat. A to raději nemluvím o tom, že by se dověděly, že se na ní vybodla matka a ona byla pár let na internátu, protože tatínek neměl peníze. Děti jsou dost zlá zvířátka. Její chování ohledně učení navíc nejspíš znamená, že i když se skutečně ze začátku snažila, tak se její snaha na známkách nijak extra neprojevila. Takže udělala to první, co většina puberťáků v takové situaci. Vyprdla se na to. Když už si trošku zvykla na nové prostředí, je na cestě miminko a pro ní další nejistota. Do toho puberta a odmítnutí bio matkou.

Pravda je taková, že je to guláš na několik let a ne pár sezení u psychologa . Budeš potřebovat spoustu sil, trpělivosti a lásky, abyste to obě zvládly. Vím, že se to snadno řekne, ale prostě jí měj ráda takovou, jaká je. A snaž se jí to při tom vytahávání za ušiska za všechny ty průsery i občas říct.