Ahoj,chtěla bych poradit či znát vaše názory na následující situaci-moje matka mě neustále kritizuje či uděluje rady co se týká výchovy mé 2leté holčičky (a nejen toho).Vše co udělám je špatně, ona by to udělala jinak, příklad:kupuju jí moc plastových hraček,hraček má moc, kupuju jí značkové hadry,jak to že jí to a nejí ono,jak to že se nezabaví sama,všechny moje kamarádky se kterýma se stýkám jsou slepice, malá je rozmazlená a mamánek a tisíce dalších věcí...Já se přitom o malou starám dle mého vzorně a je moc šikovná,no možná je trochu mamánek ale to snad patří k věku, ne? Paradox je, že matka za malou chodí minimálně, o nějakém hlídání nemůže být ani řeč, zajde sem třeba na hoďku týdně a to jen když se to hodí JÍ.Ale každá taková návštěva stojí za toNicméně k malé se chová moc hezky a dcera jí zbožňuje,tudíž jí nechci na rovinu říct, co si o tom všem myslím a poslat jí definitivně někam, jelikož je mi jasné, že bychom se strašně zhádaly a odnesla by to dcera, za kterou by už nejspíš nepáchla Mám s matkou celý život docela hodně problematický vztah, ale to by bylo na delší vyprávění,třeba mě za celý život pořádně nepochválila, neřekla, že je na mne pyšná,nikdy jsem od ní nedostala pusu(ani o narozeninách se nepřekoná) a další a další věci...Spíš prosím o radu někoho, kdo třeba byl v obdobné situaci a jak jí vyřešil bez hádek a obviňování...Prostě jak matce vymezit mantinely, aby pochopila, že její neustálá kritika už je trochu přes čáru a hlavně mne nezajímá, aniž bych se s ní do krve zhádala (podotýkám, že matka je, s prominutím, pěkná štěkna).Omlouvám se za obsáhlý příspěvěk,ale potřebovala jsem se vykecatPředem díky za rady