Teoreticky s tím počítáme. Ale prakticky se toho bojím a přeju si, aby to bylo co nejpozději. Máme teď babičku v LDNce po operaci krčku, ještě tam tak měsíc bude, kdoví jestli ještě někdy bude chodit, takže péče o ležáka a tchýňka, která se o ni stará, teď půjde na operaci s hlavou a ušima, moc doufám, že pak bude v pořádku, protože si nedokážu představit, jak bych to zvládla se o ně dvě postarat. Sama mám tři malé děti, nejmenší má rok a manžel je furt pryč. Nedala bych to ani psychicky, ani fyzicky, babka dokáže být hodně zlá, i když chodila, tak to bylo náročné, nutit ji do jídla, do braní léků.
Moje tchýňka se starala o manželovu maminku, měla ji doma až do smrti , ke konci to taky byla starost o ležícího pacienta se vším, co k tomu patří, mytí, přebalování, hrozně ji obdivuju, že to zvládla , bylo jí 55 let, odešla kvůli tomu do předčasného důchodu, takže je kvůli tomu bita na penězích, přitom je prakticky celý život neslyšící.