Vzhledem k tomu, že můj otec zvolil na stará kolena "nové kolo" - ještě mladší než já a má s ní další děti,
mne a bratra macecha jaksi odstavila na druhou kolej, nebudu se namáhat vůbec !!! ( na bydlení nám rodiče nepřispěli, majetkové poměry u otce jsou jasně dané již teď a v to jednoduše v prospěch těch malých dětí, což samozřejmě chápeme, ale já osobně blbce dělat nebudu - bratr nevím, ale tam bude problém jeho žena ).
U mé matky jsem jaksi schopna postarat se u nás doma, ale bydlíme 200 km od sebe a nevím, jak by to snášela, přestat pracovat nechci, bylo by to komplikované, ale nějak by se to zvládlo.
Ale očekávám, že by se k tomu měl nějak postavit můj bratr, páč se tak nějak o něj a jeho rodinu pořád stará ( když k nám přijede, má mamka snahu pomáhat i tady, i když to po ní nechci, jen na 3 hodiny denně 4x za rok vyzvednou a pohlídat moje mladší dítě ). Mamka a bratr bydlí v jednom městě, vídají se často.
Takže jsem připravena mamce pomoci, ale ne větší měrou než můj bratr. Asi hodně odměřené, ale když jsem potřebovala nejvíc, tak na mne a moje děti taky neměl nikdo čas ........ teď, když bych už vše zvládla, i to
vyzvednutí, za cenu, že bych se vrátila do večera do práce i se synem a pak znovu jela domů, o pomoc si už neříkám, tak teď projevují zájem o vnoučata. I manželovo rodiče, ale tam mám úplně jasno, už ty vztahy nezachrání .....