naprosto tě chápu - tyhle diagnózy od boku jsou úmorné. A z mé zkušenosti se to nějak 3. rokem věku láme - víc lidí si myslí, že má patent to dítě škatulkovat a dávat diagnózu a rady.

Kluk nastupoval ve 3 letech a 2 měsících se seznamem slov, znaků a hlavně citoslovcí na A4 do logo školky Horáčkova. Dětí tam je málo, personálu hodně (mimochodem, letos zápis teprve bude). Přístup skvělý, původně chtěli najet na obrázkovou komunikaci, ale když viděli, že kluk se nevzteká a snaží se domluvit, zkusili to vydržet. S logopedkou jsme ho namotivovali, úplně to miloval, byl pyšný na pokroky. Zlom přišel někdy okolo Vánoc a od té doby dělá obrovské pokroky.

Ve 3.5 letech byl na dg u Krejčířové (celkem klidně jsem si počkala - dala jsem na svůj pocit, že je až na řeč OK - prostě komunikoval jinak). Nakonec dostal dg opožděný vývoj řeči hraničící s expresivní dysfázií (silně kompenzováno fajn povahou a inteligencí).

Asi tam dysfázie byla/je, dost jsme se nadřeli s gramatikou, zápory, ještě někdy při mluvení přemýšlí, asi jako když mluvíš s vypětím všech sil cizím jazykem.

Za mě, absolvovat kolečko nutné pro nástup do logoškolky a moc si to nebrat. Počkat si na opravdového odborníka, mezitím jakkoliv s dítětem pracovat. Ono v těch logoškolkách mají celkem hodně zkušeností, vidí ty děti několik let denně. Na jejich názor bych docela dala. Záleží hodně i na třídě, jak se sejde, ale v té mnou zmiňované nejsou jen děti s poruchou řeči - mají i jiné problémy, děti cizinců, různé smutné příběhy, ale prostředí je tam opravdu hodně vlídné - na nás až moc skleníkové.

Držím palce