Bydlíme s tchánovci v jednom baráku, švagrová má postaveno na zahradě.
Počítám s tím, že se jednou postarám stylem: nakoupím, uvařím, napeču, vyperu, vyperu, uklidím.
NIKDY neopustímm práci, abych se o ně mohla postarat.
Pokud budou nemohoucí, nevím co bude. Ale já jsem pro ně ta poslední, nevím proč bych pak měla být ta první, kdo se postará.

Rodiče jsou od sebe, nevím co bude za pár let.. a bydlí od nás dál... tam by to bylo se záhkladní pomoci těžší. Ale vzhledem k tomu, že mým babičkám je přes osmdesát a obě žijí sami v bytě, každá 100km od svých dětí a zvládají, máme model, že se to vzládnout MUSÍ.