Než odpluju do Skotska, ještě si neodpustím jednu (ano, hnusnou a malichernou a trapnou, ale taková už jsem já, a nikdy jsem to neskrývala
) poznámku pro Monty a Royu:
Neurologové A. Karni a L. Underleider prokázali, že náš mozek má schopnost kompletně změnit své prosítování a vytvořit nová neuronová spojení na nových místech, POKUD SE PO URČITOU DOBU ZABÝVÁME NOVÝMI MYŠLENKAMI nebo novými věcmi. To znamená, že když budeme určitou dobu trénovat části mozku, které dosud ležely ladem, MUŽEME, MUŽEME, MUŽEME!!!!! (a ne, že "nemůžeme"!!!) v budoucnu prožívat úplně jiné zkušenosti. Začneme-li myslet novým způsobem, tedy pozitivně, můžeme si zaktivovat nové nervové buňky. Když k tomu ještě navíc přestaneme nějakou dobu věnovat pozornost negativním myšlenkám, může se náš mozek kompletně změnit. Závěr: pocitům štěstí se můžeme NAUČIT.
Jako jasně že je pohodlnější nonstop ve všech tématech na Rodině
a svádět to na "já za to nemůžu, páč mám syndrom".
Znovu tady opakuju: KDYBY doktoři, kteří vegementně tvrdili, že JÁ se nemůžu už nikdy vyléčit, neb "přece mám tu nevyléčitelnou chorobu", nekecali a radši mě LÉČILI (míněno, neléčili tělo, ale DUŠI!!!!!!!), mohla jsem si ušetřit 10let opravdu hnusnýho života a rozpadlý manželství. Nevím, jestli vůbec nějaký nevyléčitelný choroby jsou (nebo jsou všechny jen "blbě léčený"), ale FAKT jsem alergická na paušální "nemůžu/nedá se" a pod.