Zaskočila, jako dítěti. Zapíchla se do krku, ne hluboko, hned z kraje.
Pod vlivem babičiny výchovy jsem začala myslet na smrt a jančila jsem. Protože taková kost projde skrz krk, dostane se do krevní řečiště, pak doputuje do srdce, které propíchne a to je smrtelné. Na zapíchnutou kost se musí umřít.
Ale byla asi hodinku nepříjemná, postupně jsem cítila jak kost měkne a rozkládá se. Nakonec prostě nebyla.

A stejnou smrtí se dle mojí babičky umírá i na zapíchnutou jehlu do nohy. špendlík je dobrý, ten má hlavičku. Tak bacha na ztracené jehly.