Já bych byla pro svatbu před porodem. Jednak jsem ze staré školy a mně osobně vyhovuje spíše postup svatba a pak dítě. Navíc z mé zkušenosti je snadnější cokoliv ražirovat před porodem než po něm, pak už je spoustu jiných starostí a člověk docela dost touží po "obyčejném" klidu. Mému malému je teď dva měsíce a musím říct, že poslední, na co bych teď měla náladu, je nějaké zařizování či akce nad rámec mých povinností (i když je pravda, já už mám dítka tři, takže těch povinností a starostí je dost i tak). Jsem vděčná za každý den, kdy se můžu věnovat "jen" dětem a nemáme žádné kroužky, úkoly, koncerty, zkoušky atd. atd. Navíc malého bych teď ani za nic nesvěřila do cizích rukou, plně kojím a představa, že musím odstříkat mléko, někoho jím zásobit a doufat, že mi ho dokáže alternativně nakojit....Že ten někdo dodrží režim, na který malého zvykáme...Celou svatbu bych nemyslela na nic jiného. Myslím, že člověk si svatbu daleko více užije, když nemá závazky. I když už nejsem vyjukaná prvorodička, po porodu mě docela nečekaně zasáhl pocit, že teď jsem tu minimálně pár měsíců jen a jen pro miminko (čímž nemyslím, že bych zanedbávala zbytek rodiny) a dělá mi radost vyjít vstříc jeho potřebám, aby byl spokojený. Pochopitelně to přejde, až trochu povyroste a začne nám šmejdit po bytě, ale zatím si nedovedu představit svěřit ho teď někomu jinému, když je takový....no ještě bezbranný. Asi mi ty hormony lezou na mozek