aky,
hlásila jsem se na školu, která je v praxi víceméně nanic. Její absolventi nemají závratné nástupní platy, nejsou žádné celebrity a nedělají "velký byznys". V podstatě je to ještě horší, než studovat pedák, tam máš aspoň blbě placené místo "jisté".
Chtěla jsem ji studovat jen proto, že bez ní se nelze stát soudním znalcem v oboru, který mne baví a kterému se léta věnuji. I to znalectví by mi bylo zcela a naprosto na prd - pokud by to někdo potřeboval jednou za rok, tak je to moc. Byl to JENOM můj sen.
Jenže ono má všechno své hranice, víš. A já nemůžu přistoupit na to, že v rámci přijímacího řízení má test všeobecných znalostí čtyři otázky, když např. na žurnalistiku je/bylo jich přes dvě stě. Pokud ti položím čtyři otázky z nějakého oboru, nezjistím o hloubce tvého vědění vůbec nic. Zvlášť když jde o obor, který je hoooodně široký a spadají do něj znalosti z několika jeho "odvětví".
Na tohle já prostě nemám žaludek. Nemyslím si, že bych byla bůhvíjaký rebel, ale opravdu mi hodně vadí, když ze mne někdo dělá blbce.
O něco později jsem se dozvěděla, že přijímačky jsou údajně schválně takto nastavené a na školu se přijímá poté, co prokážeš dostatečný "zájem" - tzn. půjdeš na ně třeba pětkrát nebo šestkrát, pětkrát nebo šestkrát ze sebe budeš dělat pitomce a pak budeš laskavě připuštěna ke studiu. Sorry, ale to opravdu není nic pro mne.