Máme to podobně, naše (manželova) téměř pětiletka je úplně stejná. Snažíme se jí věnovat co nejvíc pozornosti, ale co máme čápátko, tak se to samozřejmě zhoršilo, chce víc pozornosti. Já ji chápu a snažíme se být trpěliví, ale když drnčí od rána do večera, tak to je k nevydržení. Ona navíc nerozumí prosbě "mohla bys prosím teď na chvilku nemluvit a říct mi to potom?" - na tuto prosbu pouze ztiší hlas a jede dál

K tomu všemu ještě osluvuje lidi na veřejnosti, hlasitě je zdraví a vypráví jim kdo je, odkud přijela a co má doma

Zdraví dokoce i kolemjdoucí lidi, když si hraje na pískovišti na balkóně

Jo a neraději nám povídá svoje sny, které mají nekolik zápletek a nikdy nekončí ideálně v době, kdy už má dávno spát