asi nejlíp to vystihuje toto :

už jsem dospěla do stavu, kdy jsem neslyšela ani vlastní myšlenky.

tak to přesně znám, Hilly mám takového syna, když mu byly 4 dala jsem ho do zpívání, aby se aspoň trochu vyzpíval tam - prostě to trochu dalo smysl , začal pak zpívat smysluplně, do té doby přesně jak tu někdo psal, nemluvil normálně, ale skoro zpíval, neuměl ovládat hlas, navíc měl ječák .... zpívá dodnes, hodně i doma, ale dá se to poslouchat, už tolk moc nemluví - dřív opravdu pusu nezvařel, dokonce se dostává do stavu , kdy na otázku jak ve škole odpoví dobrý, bude mu 11. Ale jasně si pamatuju, když jsem z něj šílela, normálně e přiznám, že jsem ho každý den musela alespoň na chvíli "odložit" k někomu a já byla v tichu, on navíc skoro nespal.

Takže Ti zbývá jediné - vydržet, jednou na to budeš vzomínat a přidávat to k dobru při rodinných historkách