No právě - tchýně už nepozná nikoho. Tuhle dokonce svého syna sváděla, tvrdila, že je to její muž. Mně říká sestři (myslí si, že jsem personál). Zkoušela jsem ji dát kytku, ale personál se zlobil, že řezanou převrhne a o tu v květináči se musí starat oni (takže počkali, až uschne a vyhodili ji).
Mycí prostředky a krémy dodává ústav (má prý množstevní slevu), takže nemáme nic kupovat a nosit. Jen jednou za čas koupíme novou noční košili - tchýně je na tom už tak, že v nic jiného nenosí, většinu času jen leží, občas ji na vozíku vyvezou na balkon.

Hele, možná je na tom tchán zdravotně líp, než moje tchýně, ale ona už ani nechápe, že má narozeniny. Udělá ji radost, když si s ní někdo chvilku povídá (jen opravdu chvilku, na velké sešlosti víc lidí to není, neudrží pozornost, unaví se do pár minut) ale to je tak vše. Vážně bych tam nic nenosila. Méně je někdy lépe.
No, mám-li být upřímná, v jejím stavu bych tam nedělala ani rodinné sešlosti. Raději se u ní střídáme - každý den někdo.