Chtěla bych se tu trošku vypovídat a zjistit, jestli jste na tom některá podobně jako já. Na začátku roku si malý 3 roky začal stěžovat na bolest hlavičky. šílela jsem z toho 4 měsíce. Mám pocit, že jsem si sáhla dost hluboko dosvých sil. Jednu dobu dokonce zvažovala pomoc psychologa. Po magnetické rezonanci jsem si sice obrovsky oddychla (dopadla dobře), ale pro změnu jsem začala řešit zvětšené uzliny na krku. všichni mi říkají, že to nic není, ale já se toho strachu prostě nemůžu zbavit. Mám pocit, že kdyby se vyřešili uzliny, najdu si něco jiného. Jsem naštvaná, že nedokážu být šťastná. Sice nejsem v takovém stavu, jako s tou hlavičkou, ale je to nepříjemné. pořád ho sleduju a kontroluju, jsem protivná sama sobě. Snad se to změní až půjdu od září do práce. Začnu snad žít i něčím jiným, než jen malým a starostmi o něj. Závidím maminkám, které se dokážou dětmi až tak nezaobírat.