byla jsem na pohřbu babičky s 3 měsíčním miminkem, 2,5 letou dcerkou a 5,5 letým synem. Holky větší část prospaly, probudily se až na konci mše. Syn byl celou dobu s námi, i v kostele u otevřené rakve.
Rakev ke hrobu nesli babiččini vnuci (a můj muž místo mne, jediné vnučky) a i ji spouštěli. Bylo to důstojné. Na hostině poté děti všechny bavili, bylo vidět, že jsou rádi, že tam ten kontrast je. Děti malé byly nadšené z příbuzných, předškoláček o smrti hodně přemýšlel, ještě dlouho jsme pak četli knihu Když dinosaurům někdo umře.