Bát se asi budeš pořád, ale jak dítě poroste, tak to bude lepší. Alespoň u nás to funguje. Syn jako batole prodělal hodně ošklivý zápal plic, mockrát píchané uši, pak přišly angíny, operace močových cest a další. Do toho si dcerka, jinak obyčejně zdravější, střihla salmonelu (týden 40°C horečky), laryngitidy... Snažila jsem si ten strach nepřipouštět, ale občas to prostě nešlo. Přece mi to ale s tím, jak rostou a sami upozorní na problémy, připadá lepší.

Ještě k uzinám - syn měl od vánoc do dubna naběhlé uzliny za krkem (snažila jsem se to moc neřešit) a nakonec se z toho vyklubala EB viroza (mononukleoza). Vyčítala jsem si, že jsem ho honila na horách, po sportech, s tím, že mu NIC není. Pak lehl konečně s angínou, při té příležitosti mu MUDra nabrala krev na protilátky EB viru a bylo jasno. Takže teď zase budu úzkostlivá matka a tchýni ze mě raní mrtvice.