tenhle pocit mi trvá 9tydnu, snažim se z toho dostat, myslet na svoji dceru, je to krapet lepší, ale kolikrát mám chut vše zaspat a probrat se z toho hnusného snu

a to jsem vzdy patřila mezi ty "tvrdé", že mne hned něco nepoloží, ale tahle událost mne dostala ale dějou se další a další věci, pořád samý starosti...lidi okolo mne jsou nestastní, cizí lidé jsou zlí, počasí je hnusný.....atdatd.....ale chvilkami mne nakopne, že jsme zdraví a že jsou horší věci
a to po narození dcery a jejího růstu jsem patřila mezi nejnejnejštastnějši lidi na světě, ale ted přežívám, no čeká mne dovolená, na kterou se netěším, tak doufám ke zlepšení mého stavu