Přidat odpověď
Podmínky jistě lepší jsou než přes 30-ti lety, ale před 12-13ti lety to teda ještě žádnej ideál nebyl.
Na hekárně jsem to vydržela ty dlouhý hodiny jen díky tomu, že tam byl celou dobu se mnou manžel - 12 hodin nejíst, nepít, nic příjemnýho.
Přístup doktorky u druhého porodu - vůbec se mnou nekomunikovala co dělá, až expost jsem se dozvěděla, že mi píchla nějaký urychlovák, následovaly šílené dvě hodiny, kdy jsem byla jak ve snu a zároveň v šílených bolestech. Zlatých 12 hodin u prvního porodu, kdyby mě netrápili žízní.
Nastřižení hráze - po dvou porodech i po 13ti letech nepříjemně cítím jizvu.
Dítě viděl manžel jako první, já jsem ho k sobě dostala na sále na pár vteřin a pak až na pokoji.
Věřím, že s dobou se podmínky někde zlepšily, v klasických porodnicích tomu ale moc nevěřím, málokde se v nemocnici obecně bere člověk jako něco jiného než "další pacient".
Předchozí