Divný to není, prostě někdy se zadaří a někdy ne.
Já mám s tchýní vztahy nadstandardní taky, ale je to jistě do značné míry dáno tím, že bydlí 400 km daleko.
No a s tím hlídáním dětí... třeba teď tříleťáka bych jí už svěřila naprosto s plnou důvěrou a bez váhání i na delší dobu, vím že on už se s ní domluví, řekně co potřebuje, že prostě s takto větším dítětem už si ona poradí bez obtíží.
Ale když byl syn mimino, tak to byl průser. Svého vnuka samozřejmě miluje od narození, ale naprosto není schopna rozpoznávat potřeby mimina. Takže se zabývala čančáním krajkové zavinovačky, zatímco mimino bylo modrý od řevu atd. Taky jí dělalo obtíže skousnout to, že kojím (a dokonce že kojím když si mimino řekne a ne podle hodin), že mimino spí se mnou v posteli a že jej nosím (chudáček!) a podobně a neváhala to průběžně komentovat. Dokonce nám po narození syna napsali s tchánem zlobný mail, že se za nás stydí a se svým vnukem se nemůžou ani pochlubit na ulici, protože jsem rodila ambulantně.
Zkrátka když byl syn mimino, bylo to na houby, ale teď s tříletým už je to bezva, to si s ním celej den vyhraje i tchán, který na něj do roku věku nebyl ochoten sáhnout.