No, mně připadá třeba ujeté se informovat u manžela, jestli můžeme jít na nějakou akci. Když se nějaká akce naskytne, domluvím to, ale počítám s tím, že tam třeba nepůjde. Kdybych měla čekat, na čem se domluvíme, sedím celé dny doma a nejedu ani na nákup a k příbuzenstvu. Prostě mu oznámím, že akce probíhá tehdy, že já jdu a on může taky. Někdy zůstane doma, někdy jde. To, že někde řeknu, že přijdeme, mu nevadí, pokud se mu tam nechce, omluvu mám na starosti já
A k zubaři ho teda radši přinutím lstí než aby byl bez zubů.