brabenec není to fajn - já mám kamarádku - ona hclapce 20měsíců, můj má 24m, vídáme se denně od cca půl roku toho jejího a ten její je taky agresor... prvně teda nšá asi v roce ho taky za vlasy tahal, praštil lžičkou.. a pak toho nechal, nechá si lecos vysvětlit, moc nemluví, ale je hodně citlivý a všímavý.. od kamarádky je prostě raubíř, našeho ustavičně bije, kouše... u nás si pučuje všecky hračky a našemu pučit žádné nechce... po třech měsících agrese se začal náš bránit, a když už mu teda jednu švihne, tak to stojí zato, nicméně to nemění nic na tom, že malej furt v agresi pokračuje. Kamarádka dost nad rámec zasahuje, snaží se konfliktům předejít.. ale nejde to, stýkat se přestat nechceme, takže hlídáme, ale člověk neuhlídá všechno

doma našemu malému své hračky prostě pučit nechce, kamarádka ho dycky přinutí.. hlavně v případě, že to první měl v ruce můj syn..
to stejné ale dělám já, má to ten, který to měl v ruce, popřípadě, protože náš je rozumnějíš, to vysvětlím a on i ze dvakrát už třeba ustoupí...

myslím,ž e to je dost i tím - že kamarádka má tři kluky a prostřední dost toho nejmladšího provokoje - já to mám na stídačku - nejstarší kluk, pak holka a pak malej - a nikdo ho tu nezlobí - jako neprovokuje, nebere věci.. /někdy se s malou hádaj o lego, ale není to denní boj, spíš si dost spolu vyhrajou) a tak si myslím, že nemá pocit, že musí bojovat

od kamarádky bojuje jen s naším (tedy chlapcem - asi je to tím, že se vídají často), když k nim přijde na návštěvu obdobně stará holčička, tak od té se nechá klidně tlouct

jak naučit nevím.. zatím nadávám ve finále ikdyž se brání, protože prostě nechci aby ani jedno z mých dětí kohokoliv bouchalo nebo kousalo..

kamarádku chápu, protože moje prostřední byla taky víceméně ten agresor.. ikdyž tedy spíš jak tvůj syn v sebeobraně