Bien,
musíš trvat na tom, že děti se nebijí / nekoušou, ale zároveň musíš být k dispozici a pokud on ty situace nezvládá řešit, tak je musíš řešit ty. Pořád, dokola, až pochopí jak to je - že se může obrátit na tebe, abys situaci za něj řešila ty.

Řešení může být "za pět minut se o hračky vystřídáte". Nebo "půjč mu místo lopatičky kyblíček a třeba ti lopatičku vrátí". Dle situace. A neboj se zasáhnout i totálně v jeho prospěch "je to jeho koloběžka, tak mu jí vrať". (taky se mi stalo, že jsme přišli na hřiště a vlastně už u vchodu se na mého synka vrhnul asi o tři roky starší kluk a začal mu rvát tatrovku s tím, že děti si musí hračky půjčovat a že můj synek mu musí půjčit tatrovku - takže jsem mu řekla, že můj syn teď s touhle hračkou přišel a ještě si s ní nepohrál a že mu jí půjčí až on bude chtít - no synek za celou dobu nechtěl, takže měl cizí kluk smůlu... jako když si nenosí na písek svoje hračky, tak nechápu, proč by to dítě, co si nemá s čím hrát mělo být to, které si hračky přineslo).

Řešením určitě není upozornit to druhé dítě, že ho tvůj synek kousne... tím v podstatě legitimizuješ kousání jako vhodné řešení konfliktu, což prostě NENÍ.

Musíš oběma stranám nabídnout nějaké řešení situace. Např. když tvůj syn odloží hračku, kterou ale nechce půjčovat, tak ho nauč, ať jí odloží k tobě (pokud má podezření na PAS a špatné komunikační schopnosti, tak asi vysvětlovat mu, že když hračku odloží, tak si jí může vzít někdo další, je asi marné, že? - ale zase ostatní děti fakt nemůžou tušit, že on má zálusk na volně loženou hračku, že).

Prostě budeš muset asi víc ty konflikty urovnávat - a pokud možno se jim vyhýbat. Pokud je někde další dítě, s kterým tvůj syn prostě nevyjde, tak omez kontakt. Není to fér ani k jednomu s dětí, být vystavován neustále někomu, komu nerozumím, a s kým mám konflikty... ty sama bys asi nekamarádila s někým, s kým se jen hádáš a kdo ti ubližuje, tak k tomu nenuť vlastní dítě...