Bydlení máme podobné, v podstatě slepá ulice (končí na poli), nikdo cizí se tu nevyskytuje. Dcera sama může přecházet mezi zahradami asi od pěti let. Předtím jsem trvala na tom, že jí někdo musí doprovodit, alespoň starší segra. No a doteď trvám na tom, že vždycky, když mění stanoviště- jdou od Ládíke k Lucince apod.- tak musí přijít říct, kde jsou. Naštěstí se to tady celkem zažilo, dělají to takhle i ostatní rodiče.
Asi jsem ty děti měla nějaké víc vyhoukané, protože se poměrně dost dlouho samy na ulici bály, takže jsem to v podstatě nemusela řešit. Možná, jak jsme jim od mala tloukli do hlaviček, že samy opravdu nesmí, tak to na nich zanechalo nějaké stopy.