taky to mame v rodine (asi),muj bracha mel tehdy LMD,je dysgrafik,dysortografik a dyskalkulik..ale osobne si myslim,ze mel prave dysfazii a nic se s tim nedelalo..dopad na cely skolni leta a nasledne na prac.moznosti byl a je katastrofalni..proto to mozna moc resim,ale nechci,aby muj syn dopadl stejne..prave proto,ze je to vec,ktera casem odezni,to ted nechcu proflakat..a i z toho duvodu (a z mnoha jinych,logickych) dalsi dite ani neplanuju..bracha na to dojel,ze jsem se v jeho 3,5 letech narodila..nebyl na nej cas..a ty rytualy-samo,ze doufam,ze to odezni,nicmene ted s nim musim jednat trochu jak s autistem..nez jsme to zacali resit,byl neuveritelne vynervovanej..a pomoct mu neslo,neb nikdo nevedel jak,on to nerekl...

Napriklad ho to chytlo v saline,vysklil tehdy hlavou plexisklo,co je u dveri proti pruvanu,kdyz sem ho drzela,aby sebou nemlatil,poskrabal me v obliceji do krve..ja se tehdy slozila,sedla si na zastavce na zem a brecela..a podobny sceny byly tak 6x denne..byli sme tehdy vsichni,vcetne raracha,zrali na psychiatra..a on se ani nemohl posouvat dal..bylo to obdobi,kdy se ani nesmal,neb stabilne bylo doma napeti..

Ted je to stastnej vyrovnanej kluk s ritualama,kterej nekdy zazlobi,nekdy i vic,ale uz mame i dny (i nekolik v kuse),kdy se nic skaredyho nestane..a on se mi meni pred ocima..kazdej den se neco novyho nauci..a to mi za diskomfort,v podobe ustoupeni ritualum,stoji..