Moje 5 leté zlatíčko totiž hrozně rádo mluví. Mluví pořád, ráno otevře oči a pusu a už to jede. Ona ale fakt pusu nezavře, vede dialog se mnou, se sourozenci, s hračkami, s broučky, s květinami, stromy, kamínky, s jídlem nebo prostě sama se sebou. Vypráví a vypráví a vypráví. Pauzu má jen když spí nebo když má příliš plnou pusu. Samozřejmě jsem ráda, že má dobrou slovní zásobu, že se umí vyjádřit, že má bohatý vnitřní svět a úžasnou fantazii, že se zabaví i sama. Ty její monology mají hlavy a patu, to zas jo, občas to vypráví jako nějaký smyšlený příběh nebo odříkává texty básniček a písniček.... ale do prčic práce, kdo to má vydržet? Někdy mám dojem, že mi z toho praskne hlava

Berte to s nadhledem, vím, že to je normální jen chci trošku porozumění a pochopení někoho, kdo je na tom stejně. Že to znáte, že jo? Že v tom nejedu sama