Mno, tak tohle "Na mladšího jsme si před tím pořád stěžovali a říkali staršímu, jak jsme rádi, že máme jeho, že je naše zlato" bylo hodně nešťastné, to se sourozenci nikdy nesmí říkat,i kdyby to byla pravda.
Mladší se zlepšil a co jste potom začali říkat staršímu? Nic? Už žádná chvála? V tom vidím zakopaného psa. Přestali jste ho vyzdvihovat a on je moc naštvaný, volá o pozornost, chce lásku.
Co ho občas vzít někam bez malého, věnovat se jen jemu, dát mu celý den bez prcka, chválit, říct mu jak ho máte rádi, že je pořád vaše zlato...