Jeste k tomu, co jste driv synovi rikali - to, ze jste z brasky vycerpani, bylo dobre rikat, ale pridavat k tomu jeho hodnoceni (jsme radi, ze te mame, takoveho hodneho), byla opravdu chyba. Jednak nemel tolik prostoru zlobit a davat najevo frustrace, protoze byl zatizeny tim, ze je "ten hodnejsi" a navic po tom, co se braska uklidnil, svou roli ztratil a je bezmocny. Mozna si to ani sam plne neuvedomuje, ale kdyz nemuze byt ten hodnejsi, tak bude ted stejne hnusny, jako driv bracha. Proste si role vymenili.
Myslim, ze hodne dulezite je mu i ve chvilich nejvetsiho zlobeni opakovat totez, co jste mu rikali driv, tedy ze jste radi, ze ho mate.
Soucasne nepovolovat v nastavenych hranicich.
Ja azila neco podobneho u sveho bratra, jenze v dobe, kdy byl na zacatku puberty, a tak to bylo o to horsi, navic to mama dlouho omlouvala prave tou pubertou a hranice mu povolila az moc. U nas to bylo tim, ze tata driv hodne byl a bratr byl od detsvi tim "pravym muzem v rodine". Pak se z toho tata dostal a bracha se v chovani otocil o 180 stupnu. Uplne ho to nepustilo nikdy.