Dabo, jo, chápu, kdyby chyběli, babička by měla trénink.

Ale jinak - je mi lehce přes 40-cet a jedno rozběhané dítě (navíc není moje, to je holky fakt šílený pocit) mne odvaří na celý večer i noc.
Naše děti nebyly bulík v koutě, ale byly naše. O jakékoliv jiné se bojím, minule jsem sprdla kamarádku, ona klidně posadí roční dítě na linku a jde si v mojí kuchyni zalít kafe.
To jsem vyletěla "ježíši, drž jí, tady je dlažba a je to vejška!!".

No - s vlastními dětmi jsem dělala to samé, ale prostě tohle není moje dítě.