Tak - jsem si vědomá, že je to kontroverzní téma do pranice, ale vážně mě to zajímá.
Některé ohlasy na vedlejší diskusi o hlídání dětí mě doslova fascinovaly.

Proč má být rozdíl mezi výpomocí směrem od čilých a schopných prarodičů k vnukům a mezi výpomocí od dětí směrem k už méně schopným rodičům ve vyšším stáří?

Já mám mezi rodinnou výpomocí rovnítko, je důkazem dobrých rodinných vztahů. Respektive rodiče, kteří vypomůžou - ne denně samozřejmě - dětem s vnuky mají právo očekávat též výpomoc.
V situaci, kdy prarodiče odmítají hlídání, případně ho poskytnou za úplatu se mi nabízí otázka - to jako očekávají, že budou z nějakého příspěvku na péči hradit péči svým dětem, až budou potřebovat pomoc?
Ve svém okolí, pokud ten prarodič není vysloveně nemohoucí, neznám případ, že by jakoukoliv pomoc prarodič hradil svým dětem třeba z prvního stupně příspěvku na péči. A že ho pobírá dost lidí. Prostě jim to mladí zcela samozřejmě neúčtují, bralo by se to jako hyenismus, nechat si zaplatit ne za nákup, ale za jeho přivezení apod.

Proč tedy má být účtováno mladým za vnoučata a má to být bráno jako normální?
Zamyslete se nad tím, mě to přijde úplně stejný produkt vymytí mozků novodobou propagandou, jako vymytí mozků směrem k tomu, že kdo momentálně neodvádí státnímu rozpočtu je vyžírka. Vede to posílení rozpadu rodinných hodnot směrem k tomu - každý si pomoz sám, přitom jak to v našem státě vypadá, očesávání sociálního systému, rušení pečujících ústavů, nedostatek školek, brzo pomoc vlastními silami nebude možná, když se rodiny nesemknou navzájem, což nám jaksi nedochází.
A prosím ušetřete si výkřiky, že rodiče už odchovali vlastní potomky, po pravdě jsem na tenhle výrok téměř alergická, zní to jako když se odchovává domácí zvířectvo, aby bylo co nejdřív z krku.