Je mi líto, jak to dopadlo s chlapečkem . Velikostně dvojčátka odpovídají těm mým, takže bych to odhadla na 33. - 34. tt (naše holky byly 33 + 2 tt, 1,42 kg a 2,28 kg).
Chlapeček musel mít nějaký vážnější problém, buď nějakou vývojovou vadu neslučitelnou se životem, mohl dostat krvácení do mozku, mohl mít problém se srdíčkem, ale v zásadě je to jedno, pokud holčička nemá ten samý problém.

1,3 kg není až tak málo, já jsem obě holky od prvního dne chodila přebalovat a měřit jim teplotu, odsávala jsem mléko, které jim obohacovali o nějaké vitamíny, krmila jsem je stříkačkou do sondy a zkoušela přikládat, koupala jsem je ve vaničce pro panenky a klokánkovala jsem je (seděla jsem třeba hodinu u inkubátoru aby malá mohla být připojená na kontrolu okysličení, měla jsem ji položenou na svém těle pod košilí, povídala jsem jí, pobrukovala...)....to vše na JIP. Postupně přešly na krmení bez sondičky, jen stříkačkou a postupně se naučily sát (větší problémy měla ta větší), asi dva dny byly na infuzi brufenu, protože měly otevřenou tepennou dučej, což může a nemusí být problém, u nás nebyl, léčba brufenem zabrala, jen jsme asi do čtyř let chodili na kontroly na kardiologii (na EKG a ultrazvuk srdce).
Pak holky přesunuly na intermediární oddělení, tam už jsme začali s vojtovkou, kontroloval je očař a hodně se tam soustředilo na zvládnutí krmení, ať už kojením nebo z lahvičky, podstatné bylo, aby vypily určitou dávku (nějakou dobu jsem to pak hlídala ještě i doma) a aby přibíraly. Na propuštění bylo potřeba dosáhnout alespoň 2 kg (někde je možná i 2,5 kg) a zhruba 38. tt, jako by byly donošené...

Po propuštění jsem kojila s kloboučkem, protože byly slabé a šlo jim to s tím lépe, dokrmovala sjem nějaký nedonošeneckým mlékem. Poměrně brzy se to ustálilo tak, že jedna byla plně kojená a už i bez kloboučku) a druhá zase plně na flašce. Měla jsem doma váhu a kontrolovala, kolik vypily (ta se dá i půjčit, my měli koupenou), cvičili jsme vojtovku, chodili na neurologii a rehabilitace, jednou za půl roku, tuším, do nedonošenecké poradny a na kardiologii, ale postupně jsme to odbourali.

Zdravotní problém nemají žádný, vidí, slyší, jsou chytré, šikovné, i když počáteční vývoj lehce opožděný byl (jedna se dlouho neuměla přetočit na bříško, i když už si stoupala, druhá zase poměrně pozdě začala chodit obě začaly mluvit až po třetím roce). Také byly, hlavně ta menší, o něco menší než vrstevníci, ale v době nástupu do školy už nebylo nic poznat. Do školy nastoupily normálně v 6,5 letech.

Teď končí třetí třídu a nikdo by nepoznal, že to na začátku měly trochu náročnější...