Mládežnice měly při narození 1,6 a 1,9 kg. Pak pochopitelně zhubly, ta menší na asi 1,4 kg.

Jsou OK, jen zpočátku to bylo náročné. Nikdo mi strašně dlouho nepomohl ani je přebalit, bo se jich báli dotknout

Babička se pochlapila až skoro po roce, bála se, že neví, jak je vzít, a co s nima.
Dva roky trvalo, než dohnaly motorický a fyzický vývoj, ale korigovaně byly vždycky OK, hlavně zdravé.

Dodnes jsou extrémně malého vzrůstu, u jedné. Jak se zdá, u jedné (té menší) asi nějak nedozrálo řídící centrum dechu, takže má dodnes docela brutální apnoické pauzy (přestává dýchat na docela dlouhou dobu). Ale to nám dochází až teď, když jí jsou 4 roky.

Dříve to bylo podle různých dr. normální, poruchy senzorů či celé chůvičky, nervózní matka, to se někdy stává, ono se to do půl roku, roka, dvou srovná, jestli to není tou mandlí.
Pak byla 2 roky skoro nepřetržitě nemocná, takže prý blbě dýchala kvůli bronchitidě, rýmě, zápalu plic, smradu z kouření (otci byl její stav vždy fuk), tomu, co chytla v autobuse, od příbuzných a přátel, kteří jí šli láskyplně líbnout, i když byli nemocní.