To je krásné

Já když si vzpomenu na své dětství, tak musím říct, že bylo fajn, i když ve vztahu k rodičům jsem rezervy měla a stále mám, bohužel.

Ale co se prarodičů týká, tak na ty si nemůžu stěžovat. Byli jsme s bratrem u nich pečení vaření, prakticky každý víkend pryč, střídali jsme se po týdnu (jednou mamky rodiče, podruhé taťkovi rodiče). Naši nic neplatili, ale na oplátku se očekávalo, že se bude jezdit makat na políčka. Sázet bramboy, okopávat, rýt, atd...

Dnes je situace jiná. Doba uspěchaná. Moji rodiče jsou jiní nežli jejich rodiče. Ano, neklape to tak, jak bych si přála.
Než jsem se vdala a měla děti, tak se moje maminka mohla umlátit touhou hlídat vnoučata. Když už na světě vnoučata byla a my daleko, tak moje maminka chtěla hlídat cizím maminkám. Já jí to schvalovala, protože jsem v tom viděla její naplnění. Ale z jejího pohledu jsem byla sobec, protože jsem jí nedávala na hlídání vlastní vnoučata (no ono se to tehdy realizovalo špatně, bydleli jsem skoro 200km daleko...)... Navíc můj táta jí to zakázal....
Teď je už několik let v důchodu a my půl hodiny cesty daleko. Děti máme tři, ale hlídání je "problém". Aktivní důchodkyně nemá čas. Když vidím, jak ostatní babičky kmitají, a já jsem na vše sama. Ne, nestěžuji si, je to konstatování. Ano, je mi to líto, protože ta vehemnce, se kterou se vždy do hlídání babička hrnula, je pryč a teď mám pocit, že pokud mi pohlídá, tak za to něco bude chtít. A nepletu se.
Tohle se mi nelíbí. Už jsem dostala podmínky, za kterých mi bude hlídat o prázdninách. Ano, má na to právo, má léta, ale na druhou stranu se připravuje o přítomnost svých vnuček, které tak rychle rostou. Musí vše řídit a pokud není podle ní, tak je vše špatně.

Pro mě z toho plyne jedno: prostě se zařídit podle svého, nespoléhat se a neočekávat, že budu mít hlídání, když ho budu potřebovat (krásný příklad: jdeme na svatbu, naši měli hlídat. Návrh z jejich strany mnou nadšeně přijatý. Před 2 týdny jsem se dozvěděla, že oni budou mít na svatbě svůj program a tak si děti budu muset hlídat i večer sama. Stejnou informaci poslala i po ženichovi! a ještě navrhla, ať přijede hlídat k našim domů tchýně....)

A k otázce, jak to je s prarodiči ve stáří? Samozřejmě bych je na holičkách nenechala, neočekávám finanční podporu z jejich strany, ale na druhou stranu budu myslet na svou vlastní rodinu. Pokud to bude v mých silách, o rodiče se postarám, pokud už ne, budu to muset řešit jinak. Já věřím, že naši tu budou dlouho a budou soběstační.