Ja to tedy na urovni prarodice nechapu. Prece je to dospely clovek, ktery by se mel umet povznest nad to, ze jedno vnouce je mu milejsi nez druhe a chovat se tedy k obema stejne. Ma tchyne napriklad dela rozdily mezi vnoucaty (3 od nas, 2 od svagrove). Jedina vnucka mezi nimi je nase dcera. A babicka ji porad jakoby pomiji, kdyz telefonuje (zijeme daleko), tak chce mluvit jen se synem, s ni nikdy. Na prochazku vezme syna, dceri to nabidne, ale tak, aby ani sama nechtela s nimi jit. X krat jsme ji to rikali, ze to proste takhle nejde, ona to vubec nevidi, neuvedomuje si to. Nicmene vysledek na sebe nenechal dlouho cekat. Dceri je sest a babicku zacala odmitat, kdyz u nas byla na navsteve a my s manzelem jeli pryc, nechtela tam s ni zustat (dosud nikdy zadny problem nebyl, kdyby byla u nas slecna na hlidani, tak by to bylo v pohode). Dcera se takhle zachovala poprve a celkem jednoznacne nam rekla, proc. Proste vycitila, ze je u babicky na druhe koleji, ale bohuzel si vzala do hlavy, ze babicka ji nema rada. I kdyz se ji snazime presvedcit o opaku, tak to proste v te hlavicce takhle ma. A to je mne opravdu lito, protoze vim, ze babicka ji rada ma, asi ne tolik, jako kluky, ale ma...