Po pravdě mě neodradily ani tak reakce, kde se psalo, jak jsem hnusná, že se chci dětí zbavit, jako reakce typu "naše děti jsou na střední, nikde ještě nebyly a nic se nestalo". To mě trochu vyděsilo. Protože v tom "nic se nestalo" vidím i negativní věci. Nemohlo se stát ani nic dobrého. Dcera viděla, že se obávala zbytečně, vrátila se sebevědomější, spokojená. Příště už se bát nebude. A v těhle malých krůčcích vidím to postupné osamostatňování. Jet až na střední na hory, to mi přijde pozdě.
No a ještě lépe to zvládl syn, kterému nejsou ani 4. Z toho byly učitelky unešené úplně.
Omlouvám se za plevelení, už mizím.