Jo já taky dřu na baráku jak kůň, 3 děti, 4. na cestě, ale když pak vidím tu krásu, tak mě to těší. Do práce na plný úvazek hned tak chodit nebudu, to už je víc než jasné, takže děti vypustím na zahradu a můžu se rýpat. Co se baráku týče, tak jo, máme 40 let starý domek a práce je pořád jak na kostele, ale to plánování co a jak kde bude a pak když si z hnusné místnosti uděláš krásnou, to stojí za ten pocit. My máme půl baráku už po rekonstrukci a půl před. Každý když přijde k nám, tak dole hnus 70. léta, tak si říká no jo, socky a pak nahoře totální moderna, tak většinou každý čelist až po zem . Je to sranda, protože málokdo kdo neví, tak čeká takový šok .No časem doděláme i spodek, ale vždycky si říkáme, že to není alfa a omega toho žití, žít se tady dá a pro mě je fakt důležitější jestli jsou děti spokojené, což tady jsou, než jestli mám moderní linku a dřevěnou naleštěnou podlahu. Děckám je to srdečně jedno. A zase si říkám, že mít vše hned krásné, tak bych se neměla snad ani z čeho radovat a na co těšit. Jo a co jsem zaregistrovala, že co bydlíme na vsi, tak jsou děcka teď mnohem zdravější a hlavně nejmladší co tady vyrůstá od mimina, tak je fyzicky zručnější, má čerstvé 2 roky a já ji klidně nechám samotnou na dětském hřišti se 3 m skluzavkou. U starších jsem asistovala na žebříku ještě ve 4 letech, protože prostě neměli tu možnost se zdokonalovat, tady můžou prakticky celé dny.