Užívat si dětství svých dětí - to je spíš celkově iluze. Většinou si rodič říká - až dítě přestane být věčně řvoucí kojenec, bude to lepší, budu si to víc užívat...pak až přestane být vztekající se batole, začnu si to užívat, až pominou peripetie se začátkem školní docházky...najednou je tady puberta a člověk zjistí, že si jako vlastně to dětství dítěte vůbec neužil a to i ve funkční rodině. Pořád se prostě v životě kouká směrem až...že to bude lepší. No a třeba vůbec nic lepšího než je teď ve skutečnosti nepřijde, jen to teď nevíme.