J.ejdo, moc hezky řečeno.

Já bych k tomu ještě dodala - ukázala jsi dceři, že není nutné žít v nevyhovujícím vztahu se sobcem, a že než v blahobytu s takovým, tak radši na vlastních nohou třeba o něco chuději. Víš, jak se píše v bibli - lepší krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

A ještě jednu věc, která tu nebyla zmíněna, ale spousta lidí jí v dospělosti trpí - protože pochybuješ a uvědomuješ si, že jsi (jako my všichni) člověk chybující, tak se Tvojí dceři pravděpodobně nestane to, nač si stěžuje spousta dávno dospělých dětí - že rodiče vystupovali jako "vševědi", nezpochybnitelná autorita, která ví všechno nejlíp a proti které se velmi těžko vymezuje s vlastním názorem.

A já si myslím, že s rodičem, který si dokáže připustit, že některé jeho činy mohly dítě mrzet, že by něco třeba šlo udělat lépe, a že dítě má na tyto pocity právo, ale na druhé straně on sám si to nevyčítá, protože ví, že vždycky jednal podle svých možností, které v dané chvíli měl, a s nejlepším úmyslem, se vychází mnohem lépe, než s takovým, který ví vždycky všechno nejlíp a má postou "já jsem se ti obětoval/a, a ty teď takhle, nevděčníku."