Já bych hlavně nerada, aby dcera zopakovala ve svých vztazích můj původní postoj. Po opravdu studeném odchovu v dětství bych za hřejivé slovo bývala byla ochotná udělat - naštěstí jen téměř - cokoli. Dceři jsem se snažila dát tolik lásky a ocenění, kolik jsem jen byla schopná - ale holt to, aby ji měl rád její vlastní táta (kterého jsem si brala proto, že se "za svobodna" choval velice zodpovědně, ochranitelsky ke mně a miloval děti), to jí zajistit nemůžu. Sama jsem pak hledala "tátu" v mužích (logicky jsem nacházela toho stejného, kterého jsem (ne)měla v dětství já)...doufám, že dcera je přece jen trochu jiná. Ale zatím vypadá, že ji to dost poznamenalo.