Minulý týden jsme se bavily s jednou kolegyní, která připravuje seminář o pracovním přepětí. Říkala mi, že ze své praxe (psych. ambulance) se mnohem častěji než s vyčerpáním z práce setkává u žen s tím, že se zhroutí z manželovy nevěry. Že ženy dokážou zvládat téměř nemožné, řešit situace, které jsou téměř neřešitelné, chodit do práce, čarovat s penězi, aby vyšly, vychovávat děti, včetně postižených, zdolávat úředníky, chodit na třídní schůzky, vodit děti do kroužků, ale z toho se nehroutí - hroutí se ve chvíli, když zjistí, že manžel má milenku. Jiný kolega (muž) k tomu poznamenal, že ženy to moc "prožívají", že nevěra je způsob mužova řešení nahromaděného stresu, že je to ventil a nemáme z toho my ženy dělat takovou kovbojku.
Taky si myslíte, že nevěra je reakcí na stres? Nebo je to "krize z rozcapenosti", jak tu jednou někdo trefně napsal?

(Vím, že se nedá generalizovat, ale celkový demografický obraz stability partnerského vztahu a rodiny jako celku je přinejmenším k zamyšlení - že by ženy byly silnější než silnější pohlaví???)