Hm, já zas strašně nerada vzpomínám na ty příležitosti, když mě v dětství donutili vzít si nějaký šatičky, k tomu bílý punčocháče, a táhli mě někam - hlavně to dělala babička FUJ. Já jsem byla naprosto spokojená v čemkoli, co bylo dostatečně pohodlný, a bylo mi naprosto fuk, jestli to je po někom (klidně po mladším bráchovi, existovaly období, kdy byl větší než já), naopak to bylo spíš lepší, protože nebylo potřeba kvůli tomu kusu hadru nejdřív strávit nějakou dobu vybíráním a zkoušením v krámě... A brejle "zadarmo" byly ty nejlepší, aspoň držely (jiný jsem byla ochotná si vybrat až někdy v sedmý třídě).