"Bych to aktivní rozvíjení tak nepřeceňovala"

No, já tím nemyslela "zahlcovat je podněty" apod.
Ale prostě když moje dcera chtěla (výjimečně) spát, tak jsem jí to umožnila a netahala ji zbytečně někam "za zábavou". Naopak, když chtěla jít do lesa (její nejoblíbenější místo), tak jsme holt byly v lese tak dlouho, jak ji to tam bavilo, a prostě jsem si tam nečetla, ale povídala si s ní, protože ona mi pořád visela na rtech a pořád chtěla "komunikovat". Neskutečně jsem se namlela, v prvních letech jejího života. Jinak jsem ji (než brzy začala běhat) taky všude nosila v pytli na břiše jako klokan, měla skvělý rozhled (ne jako v kočárku) a byla v kontaktu.
Jinak já mám asi dobrou intuici, poznám, co chtěj zvířata, natož děti, natož moje vlastní krev , takže jsme si dobře rozuměly i tehdy, když ještě nemluvila. A bylo legrační, že jsem to byla ve společnosti jiných maminek já, kdo jako první zareagoval, když viděl, že se cizí dítě chystá na sebe třeba strhnout horké kafe (chodily jsme s dcerou "na tanečky" do mateřského centra, dceru to moc bavilo). Prostě jsem měla ty oči "všude". Dcera se vždycky diví, když někam jdeme, mami, jaktože ty rozumíš úplně cizím psům?