..no v tom věku má podle mě na určité sobectví (nebo spíš myšlení i na sebe) nárok.

Já bych to vůbec nebrala vážně, asi jako u malého dítěte. Udělala bych si to po svém, babičce bych se pokusila přiměřeně vysvětlit situaci, případně se jí omluvila za to, co si omluvu zasluhuje (což si myslím, že je to, že jí nedali vědět), navrhla jí náhradní řešení a dál se tím nezabývala (jako ve smyslu, že bych přemýšlela, jak je to od ní hnusné).