Ufonko,
ale ani na to "chtěné a milované" nemusí být univerzální mustr.
Pro mne zářící očka radostí u batolete celkem nic neznamenají, batole je radostný víceméně pořád, protože pořád něco objevuje a má se nad čím rozplývat, já mám tuhle fázi za sebou, takže ji s ním prostě sdílet nehodlám, nebaví mne to a nepovažuji to za nijak "funkčně důležité".
Jestli s ním prožije radostné chvilky na pískovišti nebo kdekoli jinde tatínek, babička nebo stará Kelišová je mi fakt jedno a necítím se být nijak ochuzena, že jsem u toho nemohla být.
Zkrátka já si užívám "dětství" svýho syna až od chvíle, kdy je pro mne partner, což neznamená, že jsem ho do pěti let držela v kotci nebo deponovala u kojné na venkově. Samozřejmě jsem s ním trávila čas "jeho zábavami", ale nebavilo mne to, radši jsem to přehrála na někoho jinýho. Dneska mne to už baví.