Tak mě to baví s miminky docela dost, právě proto, že si je můžu vzít prakticky kamkoliv a i hodně spí, takže času na cokoliv je dost...takže když jsou pak vzhůru, tak nemám problém je pochovat, pomazlit, nakrmit, v zásadě je to s nimi hrozně jednoduché a když už člověk nemůže, tak ten kočárek fakt může povozit skoro kdokoliv...Takže tak do roka super...

Pak už je to horší, a úplná katastrofa jsou pro mě hry "na něco", napodobování chování dospělých, různé zpívání, tvoření, prostě školkový věk....celkem mě bavilo učit je jezdit na kole a pohybovat se bezpečně na prolézačkách, ale takové to rozumování "a proč" a nesmyslné dedukce, co k tomu věku patří, mi dělaly problém a ráda jsem to nechala někomu jinému. Takže ano toto období jsem spíš přežívala než si užívala.

Ale to období od předškolního věku dál si zase užívám, baví mě všechno kolem školy (snad kromě chvil, kdy mají mít nějaký převlek, což není moc často), baví mě s nimi hrát hry, učit je a užívám si i to, že sice už dokáží jasně říct, co jo a co ne a diskutovat na různá témata, ale pořád jsme pro ně (možná teda po učitelkách ve škole) ti nejchytřejší a baví je být s námi....

Jak budu snášet pubertu, to nevím....ve škole mi to problém nedělá, ale u vlastních mám trochu strach, aby nebylo moc průšvihů....ale také si nemyslím, že by mě to nebavilo a že bych se těšila, až to období bude za námi....spíš jen doufám, že nebude moc bouřlivé....

Jinak pocit "být máma" mě jako celek baví, ale to neznamená, že bych byla z této role v životě za všech okolností odvázaná, to ne . Teď jsou děti pryč a já si to užívám. A až budou doma, taky si to budu užívat. A i když tu nejsou a i když tu budou, tak jsem a budu chvílema pěkně protivná a budu brblat (buď že tu nejsou nebo že tu jsou), prostě proto, že taková jsem .