Ahoj, budu se opakovat,ale Ty mě neznáš, tak si to mohu dovolit
Mám 4 děti, druhorozená dcera je postižená Downovým syndromem. V době, kdy jsme bydleli v malém suterénu a manžel byl bez práce, měli jsme cca 1 rok auto za naše našetřené peníze,, kam se sotva vlezli 3 děti a poté, co mi manžel řekl, že už v žádném případě nechce další dítě - jsem neplánovaně otěhotněla po čtvrté! Manžel šíleně zuřil, mluvil i o interrupci, že nás opustí atd (je občas trochu horká hlava) - byl to děs a hrůza. Přes to jsem vnitřně cítila přes všechnu bolest také radost, že v sobě nosím nový život a kupodivu se na jednu stranu hrozně těšila a cítila k němu lásku. Manžel se postupně zklidnil, najednou jsme objevili super pronájem- velký byt se zahradou za velmi dobrou cenu, podařilo se nám prodat stávající a koupit nové auto, přestěhovat se se 3 malými dětmi v mém 6 měsíci... Manžel mě v den porodu odprosil za to jak se choval a naše miminko a slíbil mu být dobrým tátou. Synáček nám vše vynahradil, je to zlaté dítě, pořád se usmívá, s tátou jsou jedna ruka. Vím, že Ty prožíváš zase jiné těžkosti, ale věř, že když necháš svoje dítě žít, vrátí se Ti to v dobrém. Já Ti moc držím palce