Tyhle akce nesnáším, ale chodila jsem občas na všechno, co bylo dostupné. Kvůli dětem. První byl dlouho jedináček, druhá už skoro taky jedináček, tak aby měli oba kolem sebe nějaké vrstevníky. Nakonec to bylo utrpení pro všechny. Jediné co dcera oceňovala bylo dětské plaváníčko, tam jsem já trpěla nejvíc (s cizíma lidma ještě nahatá ve sprše), ale dochodily jsme to do konce, a dcera pak přešla do oddílu plavání už sama.

Kdyby to bylo na mně, celou MD bych byla schopná strávit přes den doma s knížkama, internetem a televizí, cizí matky jsem nepotřebovala. Všechno co jsem podnikala bylo fakt kvůli dětem. Bála jsme se, aby se pak dokázaly uplatnit v kolektivu vrstevníků a nebyly jen s dospělými.